Kočka Quarramba Sultan Chan, SK alias Lucinka
Poté, co se u nás zabydlel peterbald Baldík, začala jsem pošilhávat po peterbaldí slečně.
Nakonec se mi podařilo díky kamarádce Janě domluvit koupi téměř nahaté peterbaldky na Slovensku v CHS Sultan Chan, SK paní Andrey Bednárové, za což oběma velice děkuji.
A tak na podzim 2009, kdy kotěti byly už 4 měsíce, jsme se pro ně s Janou rozjely. Quarramba byla maličká, ale čiperná, hravá, baštila jako vzteklá, tak jsem netušila žádnou zradu a kotě jsem si spokojeně odvezla.
Jenže ouvej, po převozu k nám se malá peterbaldka rozhodla, že v cizině se jí nelíbí ani trochu a že radši umře. A tak přestala úplně jíst i pít. Celé dny jen seděla otočená ke zdi a kývala se sem a tam, úplně jako člověk, který má velký psychický problém. Ovšem já se taky rozhodla, že umřít bez boje ji rozhodně nenechám, a tak jsem ji několikrát denně i přes její odpor krmila a napájela, zavodňovala ji několikrát denně pícháním fyziolofického roztoku pod kůži, dávala pasty pro nepapavá zvířátka... Bylo to hodně složité, protože odmítala spolupracovat. Tři veterináři nad ní lámali hůl. Byla jsem už domluvená s chovatelkou, že si ji vezme zpátky a jen jsem doufala, že vydrží do té doby, než si pro ni bude moct přijet.
Jenže co se nestalo. Moje devonka Olivka, která svá vlastní koťata v té době neměla, jí najednou nabídla svoji kočičí mateřskou náruč, své bříško a pocit bezpečí. Adoptovala ji se vším všudy. Dokonce se i rozkojila. A tak desátý den se kotě rozhodlo, že žít by přece jen bylo lepší. Brečela jsem štěstím, když malá vyluxovala sama dobrovolně misku s kotěcí kapsičkou až do dna a pak si šla dát ještě gáblík mlíčka k adoptivní mamince. A to byl zlom, když už vše bylo jen dobré a lepší.
No a dnes je Lucinka-jak jsem jí nakonec začala říkat-protože je malá, drobná, ale živá, zdravá a moc miloučká-tak dnes je Lucinka sama skvělou matkou koťátek, o která se přepečlivě stará.
Co bylo u ní zajímavé, jak se jí měnila srst. Když jsem ji koupila, byla zcela nahatá. Asi v půl roce jí narostla docela ošklivá "deka", hlavně na ocásku měla přímo štětku na vymývání flašek. Byla jsem z toho docela vedle, vůbec se mi to nelíbilo. Ale jak rostla, srst ztrácela víc a víc, takže dnes má jen zbytky srsti na ocásku, na tlapkách, hlavě a sem-tam něco maličko po těle. Nicméně její děti se narodily osrstěné. Jeden klouček ale srst začal ztrácet už v měsíci, takže se necháme překvapit, jak to s tou jejich srstí nakonec bude. U peterbaldů je to vždy překvapení.
Nakonec se mi podařilo díky kamarádce Janě domluvit koupi téměř nahaté peterbaldky na Slovensku v CHS Sultan Chan, SK paní Andrey Bednárové, za což oběma velice děkuji.
A tak na podzim 2009, kdy kotěti byly už 4 měsíce, jsme se pro ně s Janou rozjely. Quarramba byla maličká, ale čiperná, hravá, baštila jako vzteklá, tak jsem netušila žádnou zradu a kotě jsem si spokojeně odvezla.
Jenže ouvej, po převozu k nám se malá peterbaldka rozhodla, že v cizině se jí nelíbí ani trochu a že radši umře. A tak přestala úplně jíst i pít. Celé dny jen seděla otočená ke zdi a kývala se sem a tam, úplně jako člověk, který má velký psychický problém. Ovšem já se taky rozhodla, že umřít bez boje ji rozhodně nenechám, a tak jsem ji několikrát denně i přes její odpor krmila a napájela, zavodňovala ji několikrát denně pícháním fyziolofického roztoku pod kůži, dávala pasty pro nepapavá zvířátka... Bylo to hodně složité, protože odmítala spolupracovat. Tři veterináři nad ní lámali hůl. Byla jsem už domluvená s chovatelkou, že si ji vezme zpátky a jen jsem doufala, že vydrží do té doby, než si pro ni bude moct přijet.
Jenže co se nestalo. Moje devonka Olivka, která svá vlastní koťata v té době neměla, jí najednou nabídla svoji kočičí mateřskou náruč, své bříško a pocit bezpečí. Adoptovala ji se vším všudy. Dokonce se i rozkojila. A tak desátý den se kotě rozhodlo, že žít by přece jen bylo lepší. Brečela jsem štěstím, když malá vyluxovala sama dobrovolně misku s kotěcí kapsičkou až do dna a pak si šla dát ještě gáblík mlíčka k adoptivní mamince. A to byl zlom, když už vše bylo jen dobré a lepší.
No a dnes je Lucinka-jak jsem jí nakonec začala říkat-protože je malá, drobná, ale živá, zdravá a moc miloučká-tak dnes je Lucinka sama skvělou matkou koťátek, o která se přepečlivě stará.
Co bylo u ní zajímavé, jak se jí měnila srst. Když jsem ji koupila, byla zcela nahatá. Asi v půl roce jí narostla docela ošklivá "deka", hlavně na ocásku měla přímo štětku na vymývání flašek. Byla jsem z toho docela vedle, vůbec se mi to nelíbilo. Ale jak rostla, srst ztrácela víc a víc, takže dnes má jen zbytky srsti na ocásku, na tlapkách, hlavě a sem-tam něco maličko po těle. Nicméně její děti se narodily osrstěné. Jeden klouček ale srst začal ztrácet už v měsíci, takže se necháme překvapit, jak to s tou jejich srstí nakonec bude. U peterbaldů je to vždy překvapení.
Lucinka je maminkou dvou vrhů. V roce 2012 byl její vrh F, ze kterého zůstává doma různooká bílá kočička Fay.
Protože se tři moje kočky zbláznily a vybraly si nebohou Lucinku jako oběť a začaly ji zuřivě pronásledovat na každém kroku, musela jsem ji od smečky oddělit a přemístit jinam. Tam byla ale celé dny sama. Tak jsem se rohodla ji dát vykastrovat a najít jí domov někde jinde, kde bude kočičkou milovanou a opečovávanou, a kde na ni budou mít více času než mám já. Loučím se s ní s hodně těžkým srdcem, ale pro ni je to to nejlepší řešení.
Bohužel po pár týdnech v novém domově, kde to vypadalo velice nadějně a kde si Lucinka začala pomalu zvykat, začala také dělat neplechu takovu, že se vrátila k nám domů. Kupodivu na nás nezapomněla, hned se tu cítila opět doma, chová se, jako kdyby nikdy neodešla. Tak bude bydle sama v naší ložnici.
Lucince nabídla nový domov a hřejivou náruč Pavlínka, u které bydlí Lucinky dcera Fleur. A tak jsou zase holky spolu. S Pavlínkou si hned padly do oka a tak ta moje nešťastnice konečně našla milující trvalý domov, kde je z ní naprosto čistotná a spokojená kočička, která si konečně může dosyta užívat mazlení dvounožců podle své velké potřeby, aniž by ji některá z domácích koček terorizovala a pronásledovala. Teď už jsem spokojená i já, i když mí holka schází, ale vím, že se má doopravdy dobře a je opečovávaná, milovaná a rozmazlovaná.
