Příběh Bertíka Lenky Hladišové

 

 

Bertík  

Jak to začalo.Moje 10 letá dcerka si dlouho přála kočičku. Vzhledem k tomu, že jsme v minulosti již měli britského modrého kocourka, tak jsem svolila.Při návratu z tábora našla dcerka doma malé modré klubíčko, britskou holčičku Meggy.Tuto jsme pořídili v Brně, bez PP, od známé, velmi se nám líbila jak vzhledově tak i povahou.Míváme s dcerkou spoustu aktivit a tak jsme asi po měsíci rozhodly, že pořídíme kočičce kamarádku.Neuvažovala jsem o tom, že pořídím kotě s PP, vše bylo tak " na honem", nikde volná kočička nebyla až na jednu, na Jižní Moravě. Přijely jsme se podívat a nakonec se nám líbil kluk a odvezly jsme si domů kocourka, britského liláčka Bertíka. Absolutně jsem tehdy nepřemýšlela nad mnoha věcmi, byl maličký, dle mého názoru neodpovídal věku, který nám chovatel uvedl, i můj veterinář mi sdělil, že takto malé kotě bude muset přeočkovat, že není schopno si ještě vytvořit imunitu a samozřejmě i to, že pan chovatel choval i jiná zvířata, v klecích, sice slušných, zateplených. ale......Žádná socializace, nic.Toto mi bohužel došlo až později. Podotýkám, že cena tohoto kotěte, včetně dodatečného očkování byla o 500 Kč menší, než kotě s PP !!!!

S kočičkou byli velcí kamarádi, my jsme si Bertíčka velmi oblíbili, pozorovat je při společných hrátkách byl úžasný zážitek.Byl sice pomalejší, než běžná koťátka, ale copak nás mohlo napadnout, že je vlastně nemocný? Až jednoho dne, na běžném očkování v 1 roce, nám bylo sděleno, že má šelest na srdíčku, byl to pátek, s pravděpodobnou diagnózou HCM.Na neděli, 21.10.2012 jsme byli domluveni na UZ vyšetření, abychom věděli, co dále. Nicméně pátý den po očkování, ve čtvrtek, začal Bertíček polehávat, v pátek již ani na masíčko nevstal a v noci, z pátku na sobotu od půl třetí ráno, už jsme nespali. Chroptěl, dusil se, no strašné. Hned ráno jsme odjeli na veterinární kliniku, kde jsem ho měla tři hodiny v náručí, napojeného na infuzi diuretik, na tlamičce kyslík, ale bohužel nic nepomáhalo. Prognóza byla velmi a velmi zlá.Max. pár týdnů, dnů, nikdo nedokázal říci, zda bychom vůbec dojeli domů a neumřel by nám v náručí. Se strašnou bolestí a s pláčem, jsem se, po tříhodinovém marném boji o jeho život, rozhodla k uspinkání a k jeho odchodu za Duhový most. Měl 1 rok a 2 měsíce.

Pro mě i pro dcerku to byl strašný zážitek, vím, že takový je život, tak to chodívá, ale píši všem tento příběh proto, aby opravdu zvažovali, zda si v případě zájmu o domácího miláčka, raději připlatí tak trochu i za jistotu, aby nemuseli jednou prožívat totéž, co my. Může se to samozřejmě stát i u koťátka s PP ale přece jenom pravděpodobnost je mnohem menší, chovy jsou většinou testovány a hlídány.Dnes již máme kocourka nového, již s PP a z dobré chovatelské stanice, kde kočičky žijí doma, jsou členy rodiny a nikoli v klecích na chov a výdělek.Když budete sledovat inzertní servery, snadno poznáte, který chovatel nabízí stále koťátka bez PP po rodičích s PP. Dnes již to dobře vím a poznat se to dá velmi snadno. Velkochovy s koťátky a búhví s čím ještě.Když si uvědomíte, kolik práce dá vypiplat koťátka, krmit je kvalitním krmivem,než odejdou ke svým majitelům, tak se možná dopočítáte, že pořízení koťátka s PP nestojí až tak moc.Dnes je to měsíc ale stále mám slzy v očích, i přesto, že máme nového kocourka, nikdy na lilového miláčka nezapomeneme. Za chyby se bohužel platí a mnohdy velmi tvrdě.


Lenka
a Meggy, Mickey a Bertík in memoriam

za tento příběh děkuji Lence Hladišové



Více zde: http://www.goisovka.cz/hcm-vase-pribehy/bertik/